Kdo z nás by neznal pojem vůdce smečky. Pojem v kynologii velmi často používaný.
Chceš vychovat psa? Pak musíš být vůdce smečky. Je to ale opravdu tak? A co přesně vlastně vůdce smečky znamená?
Vůdce smečky – odkud se vzal tento pojem?
Vůdce smečky, alfa samec a alfa pár jsou pojmy, které vznikly na základě pozorování chování vlků v zajetí. Ale vlci v zajetí se chovají velmi rozdílně od smečky vlků žijících v přirozeném prostředí. V zajetí žije skupina většinou nepříbuzných jedinců v ohraničeném prostředí, a to jejich chování značně definuje. V takovém případě jsou pak vlci nuceni si mezi sebou vytvořit jasně danou hierarchii. Ve volné přírodě je však tato hierarchie dána zcela přirozeně a vlci nemají důvod svádět každodenní souboje o postavení ve smečce. Volně žijící smečka vlků skýtá okolo sedmi členů a tvoří ji rodičovský pár, jejich děti a jejich potomci. Rodičovský pár skupinu vede, je starší, silnější a má více zkušeností, a ostatní členové smečky tuto skutečnost plně respektují.
Sám David Mech, který původně pojem alfa samec na základě pozorování vlků v zajetí zavedl, změnil v průběhu své kariéry názor poté, co se zaměřil na výzkum vlků žijících v přírodě a objevil skutečnost, že jeho první úsudek o dominantním alfa páru byl mylný. Výraz alfa samec je dnes považován za neadekvátní a zastaralý, protože neodráží skutečnou dynamiku vlčích smeček v přírodě.
To je první z důvodů, proč bychom se o teorii vůdce smečky neměli vůbec opírat. Je totiž zcela mylná.
Chová se pes jako vlk?
Dalším mýtem ve výchově psa je tvrzení, že pes se chová jako vlk.
Ne, nechová. Mezi vlkem a psem uběhlo více než 10 tisíc let (některé studie uvádí dokonce až 30 tisíc let) domestikace. Po tisíce let cíleně vybíráme jedince, kteří se od vlka zásadně liší, vyjadřují přirozenou vazbu na člověka, zájem o nás, snahu o komunikaci a spolupráci s námi. Takže ano, pes s největší pravděpodobností pochází z vlka, ale rozhodně to není vlk.
Dáme-li za pravdu teorii, že jsme se vyvinuli z opic, také jistě nebudeme tvrdit, že se chováme jako opice.
Člověk a pes jako smečka?
A v neposlední řadě se podíváme na tvrzení, že člověk a pes tvoří smečku.
Smečka je skupina zvířat, která žije a funguje společně v rámci určitého druhu. Při soužití člověka a psa tuto definici evidentně nesplňujeme a pes tohle moc dobře ví. Pes ví, že nejsme pes a ani nás tak nevnímá. Spolu se psem tedy tvoříme řekněme sociální skupinu
Určité rozdělení rolí však ve vztahu člověk – pes přeci jen máme. Se psem žijeme v lidském světě a je tedy na nás mu vysvětlit, jak tento náš svět funguje. Také máme přirozenou kontrolu nad zdroji a nad většinou psích potřeb jako je jídlo, voda, spánek, odpočinek, pohyb, zdraví, mentální vyžití, sociální interakce či možnost reprodukce. Pes však tento fakt nevnímá jako ohrožení své existence a opravdu nemá potřebu s námi zápasit o zdroje kvůli jeho přežití.
A co když je pes dominantní?
Označení psa za dominantního nám o jeho chování nic neříká. Je to nálepka, která nám psa hází do nějakého pytle, ale s čím má kdy problém z toho nezjistíme.
Pokud máte pocit, že váš pes vykazuje dominantní chování, je potřeba ho začít velmi dobře pozorovat, jak se v kterých situacích chová. Sledujte svého psa, kdy se cítí nejistě, které situace spouštějí to které chování, na co váš pes jak a kdy reaguje. Vnímejte situace do detailů. Většina chování totiž vůbec dominantním není. Než o svém psovi prohlásíte, že je dominantní, zkuste se více zamyslet nad tím, čím by jeho chování mohlo být způsobeno. Není moudré za vším, co pes dělá, hned vidět dominanci.
Například pokud svému psovi otíráte tlapky a on na vás v tu chvíli zavrčí, může to znamenat hned několik věcí. Možná je to vašemu psovi nepříjemné, nebo si mohl na procházce tlapku nějak poranit a otírání ho bolí, anebo jste si třeba k němu přisedli tak, že se ocitl v rohu místnosti bez možnosti úniku a on se tak cítí ohroženě, obzvlášť, když ještě jednu jeho tlapku držíte vy.
Vrčení znamená komunikaci psa. Pes se nám v tu chvíli snaží říci, že situace, ve které se nachází, je mu nepříjemná. Jen v mizivém procentu případů za vrčením hledejte dominanci. A ve sto procentech případů vrčení psa netrestejte!
Pro psa je vrčení součást komunikace a pokud o ni přijde, ztratí možnost, jak vás příště varovat, že jeho hladina stresu stoupá. Pokud je psovi něco nepříjemné nejprve k vám vysílá mnoho jemnějších signálů, takzvaně konejšivých signálů, mezi které patří odklonění hlavy, pohled stranou, ústup stranou, olizování, zívání, stažení uší dozadu a mnoho dalších. Ve chvíli, kdy žádný z těchto drobnějších signálů není vyslyšen pak pes přistoupí k vrčení, jako zřetelnějšímu způsobu komunikace. Pokud ani na tento stupeň komunikace není brán zřetel a pes je nucen setrvávat v situaci, která mu nevyhovuje, pak jeho stresová hladina stoupá a on pak může přejít k dalšímu kroku komunikace, kterým může být jak varovné chňapnutí, tak i opravdové kousnutí. V opačném případě může pes začít hyperventilovat a být laxní. To bohužel neznamená, že by si na situaci zvykl, ale je to výsledek přílišného stresu a následného vnitřního zhroucení psa a jeho totální rezignace.
Psi, kteří byli za svoji komunikaci trestáni, často první kroky komunikace s námi vynechávají a pak můžeme mít pocit, že klidný pes na nás z ničeho nic vyjede. Ve skutečnosti to ale není z ničeho nic. Tento pes jen nemá způsob, jak nás varovat, že uvnitř jeho stoupá stres, a ve chvíli, kdy je stres tak vysoko, že pes se cítí být ohrožený, tak už jen intuitivně jedná, aniž by své chování v tu chvíli dokázal ovládat.
V situacích, kdy na Vás pes vrčí, je opět důležité detailně sledovat okolnosti a zejména spouštěče, které u psa toto chování způsobují a následně s tím dle toho pracovat. Mnoho věcí, se kterými pes není v pohodě se dá natrénovat a naučit psa s vámi naopak spolupracovat.
Každopádně vždy mějte na paměti, že do hlavy psovi nikdo z nás nevidí. Vždy můžeme pozorovat chování psa a na základě toho usuzovat proč co dělá, ale vždy je to jen nějaká naše domněnka a je třeba být otevřený tomu, že ve skutečnosti to může být úplně jinak.
Zároveň mnoho chování, které my u psa vnímáme jako nežádoucí, je pro psa často zcela přirozené a vrozené (a mnohdy i cíleně vyšlechtěné), například nahánění, lovení, hlídání apod. Není tedy možné psa za takové chování trestat a je jen na nás, abychom mu správně vysvětlili, že toto chování po něm nechceme a vhodnému chování ho naučili.
Buďte dobrý šéfem…
Na předchozích řádcích jsme si řekli o smečkové teorii a důvodech proč je mylná. Pusťte z hlavy myšlenku, že je třeba být drsným vůdcem smečky a být neustále ve střehu nebo že jinak vás váš pes ihned svrhne z vaší pozice. Buďte mu namísto toho dobrým šéfem. Starejte se o jeho blaho, jeho pohodu, spokojenost, naplněnost, vyžití a budete oba spokojení.
Psa si většinou pořizujeme, abychom měli čtyřnohého kamaráda, společníka na výlety, parťáka do nepohody,.. Proč by se takový vztah měl najednou změnit v boj o moc? To, že náš pes po nocích spřádá plány, jak nás sesadit z trůnu je jen naše domněnka. S největší pravděpodobností naši psi v noci klidně spí a těší se, až jim ráno dáme něco dobrého do misky a vezmeme je ven 🙂
Líbil se vám článek? Inspirujte ostatní …
Napsat komentář